Výběr správné hokejky bývá poměrně často podceňován. Přitom délka hole může od základu změnit brankářův postoj, a tím pádem i způsob, jakým se v brance pohybuje. Nevyhovující velikost hokejky je jednoznačně nejčastějším problémem u mladších brankařů. Trenéři brankařů mohou strávit mnoho času opravováním postoje, zatímco skutečný problém leží právě v neadekvátní hokejce.
Při samotném zkoušení je vhodné mít s sebou brusle a délku zkoušet s nimi. Brankář by se měl v bruslích postavit do základního postoje bez hokejky a následně si vybrat hokejku s vyhovující délkou příložníku. Pokud je brankář ve správném základním postoji, čepel hole by měla být celou plochou na ledě. Pokud tomu tak není, hokejka je nevyhovující délky. Pokud má brankář hůl na patce, hokejka má příliš dlouhý příložník. Pokud na špičce, příložník hokejky je krátký.

Délka příložníku (široká část hole) je nejdůležitějším faktorem při výběru hole. Brankář by nikdy neměl podřizovat svůj postoj hokejce, hokejka by se měla podřizovat jeho postoji.

Hokejka s vysokým příložníkem může brankáře limitovat při chytání střel po ledě, kdy je čepel daleko před tělem a vytváří tak rampu, o kterou si brankář kotouč vyráží na tělo nebo přímo nad ramena do horní poloviny branky.

Optimální délka příložníku při správném postavení u tyče na vyrážečkové straně vykryje prostor mezi kolenem a tyčí a zároveň umožní brankáři protečovat přihrávku přes brankoviště.

Příliš vysoký příložník neumožňuje brankářům při postavení u tyče na vyrážečkové straně dostat čepel hole a vyrážečku do optimální pozice. V případě, že má brankář čepel správně patkou u špičky brusle, tak vyrážečkou nevykrývá mezeru mezi kolenem a tyčí. Naopak při správném držení vyrážečky se čepel posune od brusle a neumožňuje brankáři protečovat případnou přihrávku přes brankoviště.

Číslování velikostí příložníku se může lišit napříč výrobci, při koupi je proto dobré novou hokejky poměřit s hokejkou stávající. Ve výběru délky příložníku hraje roli osobní preference, a tak neexistuje univerzální tabulka na volbu  délky hole podle velikosti brankáře. Přesto lze říci, že by brankáři měli začít používat seniorské hole zhruba od 165 cm výšky. Objevují se názory, že brankářské hole by neměly být zkracovány. Hlavním argumentem je ztráta  vyváženosti hole. Ovšem hole jsou prodávány v různých poměrech velikosti a váhy čepele, příložníku a žerdi a neexistuje tedy jednotné optimální těžiště hole. Navíc hůl by při všech důležitých momentech měla být čepelí na ledě, a tak její vyváženost není tolik důležitá. Za předpokladu, že si brankář správně vybere hůl podle příložníku, úpravy délky v rozumné míře nijak zásadně neohrožují životnost ani výkonnost hole. Celková délka hole by měla být  optimalizována pro rozehrávku, podobně jako je tomu u hráčů v poli. Někteří profesionální brankaři si hodně zkracují žerď pro lepší manipulaci s kotoučem kolem branky nebo například při zamotání puku pod brusle brankaře.
Na holi by měl být také vyznačen „lie“ (sklon) hole neboli úhel mezi čepelí a příložníkem. U seniorských holí se nejčastěji vyskytuje ve variantách 13 nebo 14, mohou však být i další. U dětských holí to nejčastěji bývá 11 či 12. Čím menší číslo, tím je hokejka ležatější. Nižší sklon hole vede k odtažení vyrážečky v postoji dál od těla. Značení se ale opět může lišit mezi jednotlivými výrobci.

Brankář by měl mít k dispozici vždy minimálně dvě hole, ideálně stejné velikostí i záhybem. Brankáři by ve stejné době neměli používat dvě odlišné hole, aby nemuseli neustále upravovat svůj postoj podle jednotlivých holí. Dobrou strategií je používání jedné ze dvou holí na tréninky a druhé na zápasy. Brankář má tak dvě stejné hole a nemusí si zvykat na rozdíly mezi nimi, přičemž v zápase má k dispozici tu méně ohranou, se kterou se mu bude lépe chytat i rozehrávat.

Důležitou součástí výběru hole je i volba záhybu. Menší brankáři by měli volit konzervativnější záhyby, čepel u nich leží větší plochou na ledě. Hůl je tak snazší udržet ve správné pozici a snáz se s ní i vyrážejí kotouče. Menší záhyby jsou také vhodnější na kratší přihrávky. Cílem rozehrávky je udržet svůj tým v držení kotouče. Nejdůležitější jsou proto přesné přihrávky na krátkou vzdálenost, přestože vyhození kotouče vzduchem může vypadat působivěji. Při pohledu na špičkové brankáře můžeme vidět, že většina jejich rozehrávek jsou právě přesné, krátké přihrávky. Tuto dovednost by se proto měli brankaři naučit dřív než vyhazovat kotouč vysoko nad ledem. S přibývajícím věkem mohou brankáři začít zkoušet zahnutější hole a najít si variantu, která jim vyhovuje.